Jemelka: Z výhry nad Bruggami jsem byl paf. Jak se v Belgii zabydluje?

Kolem osmé ranní na stadion a až v pět odpoledne hurá za snoubenkou a tříměsíční dcerkou. Tak vypadá program Václava Jemelky (25) v belgické Lovani, kam obránce zamířil nedávno na roční hostování s opcí z Olomouce. Premiéru v tamní Jupiler Pro League si připsal v sobotu. A ne ledajakou! Nováček z univerzitního města totiž porazil nadupané Bruggy 2:1 a Jemelka k tomu pomohl bezchybným výkonem v závěrečné půlhodině. "Byl jsem z toho paf," líčí totální euforii v rozhovoru pro iSport Premium.


Jak se cenná výhru nad Bruggami, které mají v základní skupině Ligy mistrů už čtyři body, v Lovani slavila?
"Oslavy v kabině byly hodně bouřlivé, něco tak velkého a intenzivního jsem dlouho nezažil. Zpívalo se, tancovalo, nálada byla skvělá. Akorát je škoda, že se to nemohlo takhle slavit už na hřišti s fanoušky, protože na Bruggy by prý určitě přišel vyprodaný stadion. S lidmi to mohlo být ještě sladší."

Takže něco podobného, jako když jste se Sigmou porazili Spartu?
"Asi se ta euforie dá srovnat. Trenér nás dlouho připravoval na to, že Bruggy jsou v Belgii top, porazit je není nic lehkého. Jde naopak spíš o výjimečnou věc, takže jsme si to moc užili."

Michael Krmenčík asi méně. Jednak kvůli porážce a taky kvůli tomu, že s pozitivním testem na COVID-19 nemohl nastoupit.
"Dokud tahle informace nevylezla, přemýšlel jsem, že mu napíšu. Ale když jsem se dozvěděl, že má koronavirus a nebude vůbec připravený, nechal jsem to být. V kontaktu jsem jen s Chorasem (Tomášem Chorým), chtěl se za mnou i zastavit, ale kvůli opatřením bychom ani neměli kam zajít a já jsem ještě neměl byt, takže jsme to nechali na příště. Ale jsem rád, že se probojoval do sestavy a odehrál už dva celé zápasy. Trenér na něj spoléhá, akorát bych mu přál, aby už zažil pocit vítězství."

Ten jste si užil vy, konečně s rodinkou, která za vámi dorazila. Takže pocity již jako doma?
"Konečně! V sobotu se vyhrálo, připsal jsem si první start a v neděli za mnou přiletěly holky, takže celý víkend byl parádní. Všechno klaplo, včetně přestěhování, se kterým mi pomohl manažer a známý. Potřebovali jsme dovézt hlavně věci pro malou, ani já jsem tady toho moc neměl. Byl jsem na prohlídkách dvou bytů, vybral jsem ten zařízený, takže jsme spokojení."

I s městem, že? Lovaň je nádherná.
"Je to hodně historické a studentské město, s Olomoucí jsou si dost podobná. Až na architekturu, protože tady je skoro všechno z cihel, což se mi strašně líbí. Je to takový britský styl, který dýchá historií. Anglie je odsud blízko, takže i počasí už je podobné."

Pořád prší?
"Docela jo, celkově je tady dost chladno. Sluníčko vychází málokdy,
na to si musím trochu zvyknout. Když jsem tady byl první týden, pršelo snad každý trénink. Ale to mi nevadí, stejně vždycky všichni říkali, že jsem severský typ." (úsměv)

Ještě se vrátím k premiéře proti Bruggám, kdy jste nastoupil na závěrečnou půlhodinu. Jaké to bylo skočit rovnýma nohama do duelu proti takovému soupeři, který se hnal za vyrovnáním?
"Trenér mě tam hodil za stavu 2:1, který jsme potřebovali udržet. Říkal, abych v té trojici hlavně držel střední pozici, šestnáctku a neutíkal někam do krajů. Bylo to náročné, ale myslím, že jsme to zvládli naprosto skvěle, protože jsme si ještě vytvořili nějaké šance z brejků."

Oproti české lize mi to přišlo - i díky atletickým hráčům černé pleti s vynikajícími fyzickými předpoklady - mnohem dynamičtější.
"Fotbal tady je celkově nahoru dolů, pořád se nabíhá za obranu. Žádná vyčkávaná. Všichni hráči jsou rychlí a ti ofenzivní o to víc, takže je to pro mě velká challenge. Kromě obrovské rychlosti bych zmínil ještě přímočarost, protože tady nikdo nekouká dozadu. Dostanou balon a hned se snaží hrát nahoru nějakou kolmou uličkou. Další věc: krajní hráči tady chodí z devadesáti procent do soubojů jeden na jednoho. Mají to zažité, věří si, zkoušejí něco vymyslet. A v neposlední řadě musím zmínit strašnou sílu všech hráčů. Mám se jako obránce na co těšit..." (úsměv)

Bral jste tuhle šanci od kouče v tak důležitém a náročném závěru jako jeho projev důvěry směrem k vám? Něco jak v hokeji, když trenéři držící těsné vedení na poslední minuty posílají své klíčové borce.
"Jsem samozřejmě rád, že se nebál mě tam dát a rovnou mě hodil do vody, abych plaval. Byl jsem naprosto soustředěný, snažil jsem se na maximum splnit pokyny, se kterými mě tam poslal. Snad se to povedlo, třešničkou na dortu byly tři body."

Blesklo vám v hlavě, že zahraniční sen se klukovi z Uničova splnil?
"Musím říct, že po zápase jsem měl takovou vnitřní chvilku, kdy jsem tomu všemu nemohl uvěřit. Celé to na mě dolehlo, uvědomil jsem si, co jsem dokázal. První start v belgické lize, výhra nad Bruggami, euforie... Byl jsem z toho trošku paf."

S Chorým zažíváte úplně odlišné začátky v belgických angažmá. Zatímco on začal hned nastupovat, ale Waregemu se nedaří, vy jste zabudováván postupně a Lovaň válí. Jaký má s vámi trenér plán?
"Kdybych nastoupil v základu hned proti Anderlechtu nebo proti Bruggám, byl by to hodně velký zápřah. Trenéři tady hodně dbají na taktiku, což je pro nás obránce trošku složitější než pro útočníky, takže se do toho systému musím trochu dostat. Dělám maximum, abych jej pochopil co nejrychleji, a věřím, že šance přijde. Potvrdil mi to i trenér, který mi říkal, že postupné zapracování vidí jako nejlepší variantu. Navíc se teď týmu daří, takže není moc co měnit. Nemám s tím žádný problém, na šanci si počkám. A pak chci být samozřejmě důležitým článkem sestavy."

Dotáhli jste se na špici, na vedoucí Antverpy ztrácíte jen dva body. Jaké jsou vůbec cíle Lovaně, která se mezi elitu vrátila až nyní po šesti letech? Krotí se euforie, nebo se naopak vysoké ambice podporují?
"Vůbec se nemusí nic krotit, protože trenér je opravdu velice ambiciózní. Ke každému zápasu sice přistupujeme s pokorou, ale zároveň s maximálním nasazením a týmovostí. To je recept na každého, což ukázal jak zápas na Anderlechtu, tak s Bruggami. Plus před každým utkáním máme hodinovou přípravu, která je velice podrobná. A jednotlivcům pak chodí sestříhaná videa, jiná jsou pro útočníky, jiná pro obránce. Taktická stránka je tady fakt na vysoké úrovni."

Je v klubu znát, že díky thajské společnosti King Power existuje propojenost s Leicesterem? Třeba že si oba kluby navzájem fandí nebo že jsou někde symboly anglického celku jako motivace se posunout?
"V kabině visí portrét majitele (Vičaje Srivadtanaprapchy), který před dvěma lety tragicky zahynul, a všude jsou bannery s logem King Power. Propojenost je zřejmá. Je vidět, že do toho ta společnost dává velké peníze, protože zázemí je tu na vysoké úrovni. Realizační týmy všech mužstev od žáků po áčko jsou velmi početné, všichni dělají maximum, ať mají hráči ten nejlepší servis."

Kromě uplatnění opce ze strany Lovaně a vykoupení vás z Olomouce je tedy motivací posunout se v budoucnu třeba na Ostrovy. Ale napadá mě ještě jeden cíl: co takhle být stabilním členem reprezentace, která má dlouhodobě problém na stoperské pozici?
"Pokud se tady prosadím, což je teď mou prioritou, mohla by být reprezentace dalším levelem, stejně jako pak třeba další přestup. Ale to teprve uvidíme. Nejdříve potřebuju přesvědčit trenéra a vedení, aby mě odkoupili. A nároďák? Obecně se dá asi říct, že z Belgie je do něj blíž než ze Sigmy, i když se nám teď dařilo. Až budu obouchaný belgickou ligou, budu větřit šanci."

Nezamrzelo vás, že jste teď nebyl nominován, když jste "béčkové" zářijové utkání se Skotskem zvládli?
"Vyšlo to tak, že jsem hned po zápase s Plzní odletěl do Belgie, takže by vzhledem ke covidovým testům bylo hodně složité vracet se a pak letět někam do Izraele. Byl jsem mezi náhradníky, ale moc jsem s tím nepočítal. A bral jsem to pozitivně, protože jsem měl o týden adaptace v Belgii víc, díky čemuž už jsem mohl nastoupit do pohárového utkání."

S třetiligovým Knokke.
"Pozor, ten zápas byl ohromně náročný! Hned jsem zpozorněl, že tento fotbal bude asi o něčem jiném. Sice třetí liga, ale přímočarost, rychlost a šikovnost útočníků neskutečná. Byl jsem úrovní hodně překvapený."

Konzultoval jste váš přesun s Davidem Rozehnalem, jenž má s Belgií pozitivní zkušenost?
"Jo, David od začátku věděl o námluvách Lovaně. Řešil to s ním i můj manažer. Pak jsem mu psal o nějaké rady a on mi odpověděl, že mám být sám sebou a makat na sto procent. Věří mi, že se prosadím, za takovou důvěru jsem strašně rád. Kdykoli si s ním můžu popovídat. Mám v něm oporu, je to skvělý člověk."

Takže když to shrnu, říkáte si zpětně, že nakonec v roce 2020 vše dobře dopadlo, když nevyšel kazašský Kajrat Almaty, ale Belgie ano? Nebo to takhle neberete?
"Velkým plusem je že to máme blíž domů. A také belgická liga je lepší než kazachstánská, takže asi platí, že kdo si počká, ten se dočká. Nicméně Almaty pořád sleduju, vedou snad o jedenáct bodů a jedou na titul, takže by to určitě taky nebylo špatné angažmá. Přišla však tahle šance a já ji chci co nejlépe využit. Chtěl jsem to? Chtěl. Takže se s tím musím poprat."

A na závěr váš tip: koho dalšího z kádru Sigmy čeká zajímavé zahraniční angažmá? Dejte nějaké jméno.
"Hubňa (Roman Hubník), Beny (Vít Beneš) nebo Nešpi (Martin Nešpor) už si zahraničí vyzkoušeli, ale přál bych to všem. Když to vezmu podle poslední formy, tak k tomu má nejblíže asi Šimon Falta, který zase našlápnul do sezony tou správnou nohou. Pokud by takhle pokračoval, má vzhledem ke končící smlouvě velkou šanci. Stejně jako David Houska. Z mladých, když budou i nadále dobře pracovat, čeká nějaká dobrá nabídka třeba Mojmu Chytila."

A jak si Olomouc poradí s vaším odchodem, co se týče náhrady a výkonnosti?
"Co jsem měl možnost poznat za těch pár týdnů Florenta Poulola, udělal na mě dobrý dojem. Je to kvalitní hráč, ukázal, že může být přínosem, přerušení soutěže mu paradoxně může v adaptaci pomoct. A furt je tam Beny a Štěrby (Jan Štěrba), takže další dobrá náhrada. Odešel jsem v pravý moment."