Matador se vrátil ve velkém stylu a trenér křičel: Hubňo, góla!

Pokyny energického trenéra fotbalové reprezentace Davida Holoubka v posledních deseti minutách zápasu Ligy národů proti Skotsku se rozléhaly prázdným olomouckým stadionem: "Hubňo, zůstaň už na hrotu!"

A když český tým, složený kvapem z ligových hráčů kvůli karanténě áčkového výběru, mačkal centry soupeře, jehož polovina sestavy nastupuje v hvězdné Premier League, Holoubek na vytáhlého stopera křikl zbožné přání: "Hubňo, góla!"

To by byl příběh, viďte? Nevyšlo to, ač se šestatřicetiletý matador s kapitánskou páskou a číslem čtyři v soubojích bil statečně, smolnou porážku 1:2 neodvrátil. "Výsledek mě hrozně mrzí, " hlesl.

I tak si zaslouží velké uznání. Do české reprezentace se dobrá duše z Olomouce vrátila po čtyřech letech zrovna na domácím stadionu Sigmy, kde pokračuje v kariéře po konci v Plzni.

Se 29 starty za národní tým byl dvojnásobný účastník mistrovství Evropy o parník nejzkušenějším hráčem výběru nováčků (už jen útočník Tecl předtím nastoupil za reprezentaci) a se třemi góly i nejlepším střelcem. Vrátil se, aby v maléru způsobené otravným virem pomohl. "Už jsem nečekal, že si někdy zahraju za reprezentaci, ale v této době je možné všechno. Neváhal jsem ani chvíli."

A účastník dvou evropských šampionátů pomohl velmi!

Řídil obranu. Vyhrával souboje, přesně rozehrával. A stíhal i rychlostně. Někdejší bek Herthy Berlín ukázal, že pořád stačí na evropský fotbal. Jen v 81. minutě mu po dlouhém pasu zaběhl za záda do šance střídající a tudíž čerstvý útočník Callum Paterson, ale branku minul, Hubník si otřel pot z vysokého čela, před půl jedenáctou večer se podíval kamsi ke kýčovitě zářícímu měsíci nad severní tribunou a už raději zůstal vepředu. Klobouk dolů před jeho výkonem. Působil suverénně, jako by v národním týmu byl nedávno.

"Zápas jsem si užil. Šel jsem do toho s tím, že už bude asi mým opravdu posledním v nároďáku. Chtěl jsem týmu pomoct hlavně organizací hry, protože 99 procent hráčů mělo první start," pravil takřka otcovsky. "Jsem rád, že kluci to zvládli a doufám, že i trenéru Šilhavému zamotali hlavu," zmínil hlavního kouče reprezentace.

A pak hrdě dodal: "Viděl jsem tým, který byl hladový po výsledku. Od první minuty jsme do toho šli naplno. Nejen soupeře, ale myslím, že i veřejnost jsme zaskočili vstupem do zápasu. Chybělo štěstí, nedali jsme šance. Ale tým, který se sešel během 24 hodin, udělal maximum. Chyběl jen výsledek, výkon nebyl špatný. Bohužel Skoti závěr uhráli zkušeně."

Ve stoperské dvojici s 25letým parťákem ze Sigmy Václavem Jemelkou si počínali nad očekávání. "S Vencou hrajeme v jednom klubu, víme o sobě, věděli jsme, kdo se jak pohybuje," pochvaloval si Hubník souhru defenzivy, ke které přispěl rovněž olomoucký brankář Aleš Mandous, jenž hrál odvážně vysoko za stopery.

Hubník věří, že Jemelka neřekl v reprezentaci poslední slovo. "Všechno záleží na něm, jak bude pracovat, jak se bude posouvat dál, věřím, že se posune do lepšího klubu v Česku nebo zahraničí a že jedním startem to nekončí, moc mu to přeju."

Teď se bude snažit pomoct nejen Jemelkovi v Sigmě. Sám má ještě smlouvu na dva roky a ani po jejím vypršení konec neplánuje. Na rozdíl od reprezentace.

Nebo kdyby bylo zase nejhůř...

"Je možné, že za čtyři roky se tady znovu objevíme," mrkl.