V minulé ligové sezoně působil místy jako světlo v černočerné tmě. Vojtěch Sychra pomohl fotbalistům Pardubic k záchraně, patřil mezi lídry na hřišti a logicky o třiadvacetiletého záložníka začali na přestupovém trhu usilovat větší hráči.

Od vedení klubu však v létě uslyšel jasné „ne“.

„Byly tlaky ze strany hráče, agentury i klubů. Obdrželi jsme nabídky z Baníku a Olomouce. Vyhodnotili jsme si však, že si nemůžeme dovolit Vojtu pustit. Je to náš odchovanec, který je důležitý na hřišti, v kabině i po marketingové stránce,“ říkal na předsezonní tiskové konferenci šéf klubu Vít Zavřel.

Podle specializovaného webu Transfermarkt je aktuální hodnota Sychry přes 8,5 milionu korun. Adekvátní nabídka však do Pardubic údajně nedorazila. „Finančně nám to nedávalo smysl,“ přiznal předseda představenstva.

Aktuální pohledy hráče a vedení klubu se lehce rozcházejí. Šéf pardubického fotbalu zdůraznil, že v létě se odchod opory konat nebude. Sychra však stále věří v posun za lepším.

„V tuhle chvíli jsem tady v Pardubicích a musím do toho dávat sto procent hned od první minuty. Chci, aby to byla moje vizitka. Budu ale rád, když se to ještě tohle léto povede,“ doufá třiadvacetiletý záložník. „Ten zájem vnímám z více stran a vize těch klubů se mi líbí.“

A kam by mohl vítr zavát jednu z největších opor současného týmu trenéra Střihavky?

Ostrava, Olomouc, a možná také za starým známým do Liberce. „S trenérem Kováčem jsem také mluvil. Volali jsme si,“ prozradil Sychra.

Před pátečním startem ligy, kdy se v Pardubicích představí Viktoria Plzeň, na východě Čech o odchodu své opory nechtějí ani slyšet. Každý ale ví, jak může zamítnutý přestup s hráčem zamávat. Příkladů z minulosti je víc než dost.

„S Vojtou jsme dvakrát seděli. Snažili jsme se mu to vysvětlit, což se nám snad podařilo. Není všem dnům konec,“ vysvětloval Zavřel.

„Ano, sešli jsme se a řekli jsme si navzájem, jak to teď obě strany vidíme. Vyslovil jsem přání, že bych byl rád, kdybych se mohl posunout dál. Odpověď byla jasná, že v tuhle chvíli to nejde. Snažíme se o to dál a uvidíme, jak to dopadne. Jsem ale v Pardubicích a musím se soustředit na to, aby vše šlapalo,“ přidal svůj pohled Sychra.

A co se mu odehrává v hlavě?

„Nebudu nic nalhávat. Člověk nad tím přemýšlí. Řeším to den co den už pět týdnů, pořád s někým telefonuji. Je to sice těžší situace, ale já si s tím poradím a na hřišti nechám všechno. To slibuju,“ vyhlašuje pardubický záložník.

Zdroj: https://www.sport.cz/clanek/fotbal-ceska-1-liga-opora-pardubic-sni-o-prestupu-klub-ji-ale-vystavil-stopku-5262691

V Sigmě dostal lepší podmínky, než mu mohly nabídnout průměrné či lehce nadprůměrné kluby nizozemské Eredivisie. Pokrok českého fotbalu přilákal z ciziny zpět Dominika Janoška (27).

Plus vidina evropských pohárů a také rodinné důvody, neboť s přítelkyní čekají dítě. Podepsal dvouletou smlouvu s výstupní klauzulí, která mu po roce umožní za rozumných podmínek odchod do zahraničí. „Olomouc měla větší zájem než Baník,“ říká kreativní záložník, jenž pochází z Rajhradu u Brna.

V české lize určitě opráší svou dělovou ránu z dálky i výbornou exekuci standardních situací. Ve 27 letech je Dominik Janošek dostatečně zkušený a vyhraný, aby ve středové řadě nahradil Filipa Zorvana. V Bredě, kde v minulé sezoně zasáhl do 28 utkání (2+4) už budoucnost neviděl. „Je skvělé, že mě klub pustil zadarmo,“ říká v rozhovoru pro deník Sport a web iSport. „Měl jsem asi tři nabídky z nizozemské ligy a všechno zhruba za poloviční peníze, než mi nabídla Olomouc. Finančně jsem si nepohoršil,“ přiznává na soustředění Sigmy v Rakousku.

Opravdu platí tuzemské kluby lépe než účastníci Eredivisie?

„Samozřejmě to neplatí pro Ajax, Feyenoord nebo PSV. Ty jsou odstřelené. Ale ani průměrné kluby anebo zvučná jména jako Heerenveen nebo Nijmegen na tom nejsou finančně líp než teď Olomouc. Měl jsem nabídky i z Bukurešti a z Levski Sofia. Finančně zajímavé, ale převážila rodinná situace a vidina evropských pohárů. Myslím, že jsem ještě mladý na to, abych šel někam jenom kvůli penězům.“

V Olomouci už jste kdysi působil v kategoriích U12 - U14. Jak na to vzpomínáte?

„V té době jsem hrával za Vyškov a za Rajhrad. Přes tátu jsem se dostal do Olomouce. Rozhodovalo se, jestli půjdu do akademie Zbrojovky, nebo do Sigmy. V Brně tehdy byly špatné vztahy mezi rodiči. Šel jsem tam až později, když už to bylo dobré. Vychoval mě pan Šustr. Rodiče mě nechtěli pustit na internát, tvrdili, že bych to nezvládl. Dojížděl jsem denně ze školy v Rajhradu po čtvrté hodině do Olomouce. Rodičům to lezlo do peněz, zhoršily se mi i známky. I proto jsem pak přešel do Zbrojovky.“

Je ještě někdo z vašich tehdejších spoluhráčů v kádru áčka?

„Ne. Pamatuju si akorát Slámiče (Jiřího Slámu). Je o dva roky mladší, ale hrával jsem proti němu později za Zbrojovku. Z našeho ročníku 1998 už hraje fotbal málokdo.“

Výjimkou je Tom Ulbrich, váš parťák z dorostu. Po letech se dočkal šance v nejvyšší soutěži, když přestoupil z Vyškova do Zlína. Jste za něj rád?

„On byl vždycky šikovný na balonu, talent. Jsme si herně dost podobní. Kreativnější, techničtější, pomalejší. (úsměv) Ligu si musel vydřít, teď v ní snad dostane čuchnout. Moc mu to přeju.“   

Neberete Česko jako krok zpátky?

„Nemyslím si, že

bych si zavíral dveře do ciziny. Jinak bych sem nešel. Všichni vědí, že jsem preferoval zahraničí. Se Sigmou jsme měli deadline 30. června s tím, že pokud nepřijde nic lukrativního venku, začnu jednat s ní. Pak se to upeklo rychle a jsem spokojený. Poháry jsou pro mě lákavé, možná už nebudu mít nikdy možnost si je zahrát. Když měla Olomouc takový zájem, bylo těžké říct ne.“

Zájem měl i Baník, ne?

„Ano, ale ne tak velký. S trenérem Janotkou jsem si dvakrát volal a co vím, manažer pan Minář byl také v kontaktu s mými manažery. Návrh smlouvy podala Sigma, takže to bylo v rámci Česka jednoduché rozhodování. Ve smlouvě mám shovívavou výstupní klauzuli o odchodu do zahraničí, což by mohl být u Baníku problém. Podle mě by chtěl podepsat na tři roky a víc.“

Je pravda, že vás zkoušela naťukávat i druholigová Zbrojovka?

„Zkusila to. Prý musela. (úsměv) Varianta to pro mě teď nebyla, pořád se koukám na sportovní ambice. Trenér Svědík mě chtěl už do Slovácka před tím, než jsem odešel do Bredy. Zbrojovka teď sype do hráčů raketu. Když to přeženu, je taková bezedná. Doufám, že se z ní zase stane stabilní prvoligový klub, budu za to jedině rád. Jsem hrdý Moravan. Jednou se chci usadit v Rajhradu anebo někde poblíž. Fotbal miluju a hodně ho sleduju, někdy je to až na škodu.“

Baví vás soupeření Zbrojovky a Artisu?

„Je to boží…Je neskutečné, jak se fotbal posouvá a jaké jsou v české lize peníze. Dřív jsme hrávali proti Příbrami a byly to nekoukatelné zápasy. Myslím, že boj o přímý postup bude vyloženě mezi Líšní a Zbrojovkou. Nikdo jim nemůže konkurovat. Bude to zajímavé, pade na pade. Na jména v kádrech je to hodně vyrovnané. Promiňte, nemůžu si zvyknout na název Artis. Odjakživa to pro mě byla Líšeň, farma Zbrojovky. Kdo neměl místo ve Zbrojovce, šel tam.“

Prošel jste více kluby. Nemíváte potíže s adaptací v novém prostředí?

„Jsem extrovert, snažím se s klukama dobře vycházet. Nikde jsem neměl vztahové problémy. Hráče Sigmy jsem vesměs znal ze hřiště, vzali mě skvěle. V cizině se chodí na stadion vyloženě do práce. Máte tam snídani, oběd. Přijel jsem v devět a odjížděl jsem až v půl čtvrté. Po celém dni už nemáte náladu na nějaké kávičky se spoluhráči. V tomto směru je to v Česku jiné, je to tady založené na týmové partě. V zahraničí spolu někteří kluci ani nemají dobrý vztah. Jsou to profíci a všechno směřují k výkonu na hřišti. Pro mě je příjemnější, jak to funguje u nás. Včetně bohaté konverzace sprostých slov v češtině. (úsměv) I když pár nadávek znám i v holandštině. Hlavně jsem ale vypiloval angličtinu.“

Cítil jste, že v Bredě už byste neměl dostatečné vytížení?

„Trenér mi nemohl zaručit, že moje pozice bude lepší. V tom případě jsem řekl, že tam zůstávat nechci. Klub byl shovívavý a pustil mě zadarmo.“

Trenér Tomáš Janotka na vás hodně spoléhá. Nicméně musíte prý přepnout do jiného stylu hry, zvyknout si zase na defenzivnější a důslednější pojetí. Souhlasíte?

„Je fakt, že v Nizozemsku se hraje útočně, s balonem. Nikdo se nezaměřuje na blok, na taktiku. Řešily se tam vyloženě individuální záležitosti, technika. Jede se tam podle filozofie: kdo dá víc gólů, vyhraje. Šel jsem tam proto, že jsem věděl, že mi to bude vyhovovat. Ale vím, do čeho jdu v Česku, mám 140 ligových startů a už jsem prošel více kluby. Myslím, že v tomto nebude problém. Čekám, že to bude podobné, jako když jsem hrál pod trenérem Kováčem v Pardubicích. Ten byl taky v některých věcech hodně náročný. V řádu týdnů si na to zase zvyknu. V Česku se vše dělá pro tým, v Nizozemsku spíš tak, aby se hráč rozvíjel i individuálně.“

V jednom týmu jste se po letech setkal s bývalým brněnským spoluhráčem Antonínem Růskem. Změnil se?

„Nezměnil, je pořád stejný. Fotbalově za ty roky vyspěl, to je jasné. Konečně je zdravotně fit a myslím, že nám může v lize i v pohárech hodně pomoct.“

Zdroj: https://isport.blesk.cz/clanek/fotbal-chance-liga/463705/navratilec-janosek-o-zajmu-zbrojovky-a-baniku-i-penezich-v-sigme-bylo-tezke-rict-ne.html

Mohl dál hrát v nejvyšší fotbalové soutěži. Také Jana Jurošku (32) však zlákaly ambice a nadstandardní podmínky, které nabízí druholigová Zbrojovka. Navíc si ho do týmu přál kouč Martin Svědík, který obránce vedl už ve Slovácku.

„Teď jsem si po pěti letech osvěžil jeho náročnost. Ale je to potřeba, abychom byli připravení,“ usmál se v rozhovoru pro deník Sport a web iSport po sobotní přípravě ve Spytihněvi se Zlínem (2:2).

Je jednou z osmi posil, které během léta dorazily do Zbrojovky. Přestup Jana Jurošky z ostravského Baníku byl oznámen vůbec jako první. Díky němu by měl mít ambiciózní Svědíkův výběr vyřešenou pravou stranu defenzivy. 

Jak na vás zatím působí kádr Zbrojovky?

„Posil je dost a je vidět, že v klubu myslí i na budoucnost. Je jenom na nás, aby si to co nejrychleji sedlo. Realizační tým a vůbec všechno kolem na mě působí velmi dobře. Udělám všechno pro to, abychom za rok postoupili. Základem úspěchu na hřišti je to, abychom utvořili dobrou partu.“

Mohl jste zůstat v první lize?

„Určitě ano, měl jsem i nabídky z první ligy. Baník mi nabízel novou smlouvu, ale po pěti letech jsem usoudil, že se ještě potřebuju rozběhat a mít větší šanci hrát. Poslední sezony jsem si užil, i když minut jsem neměl tolik. Rozloučili jsme se v dobrém. Zbrojovka mě lákala historií, ambicemi. Realizační tým je opravdu nabouchaný. Když vám kdokoliv z něj něco řekne, má to váhu. Je to obrovské plus pro hráče. Celé to zastřešuje hlavní trenér, který má k sobě lidi, bývalé výborné fotbalisty.“

Jak si pamatujete Martina Svědíka?

„Trénoval mě dva roky. Tu nejúspěšnější éru jsem nezažil, ale víme, co od sebe máme očekávat. A že je náročný? Cítím, že to potřebuju dostat do nohou.“

Slyšel jsem, že Zbrojovka i Artis naťukávaly i vašeho bratra Pavla ze Slovácka...

„Nějaké oťukávačky tam asi byly. Nicméně v jeho věku by měl určitě mít jako prioritu zůstat v první lize a navázat na své předchozí výkony. Věřím, že na to má. Ale musí tvrdě pracovat a jít si za tím. Slovácko bylo v mém případě také ve hře. Bylo jedním z klubů, mezi kterými jsem se rozhodoval. Nakonec mě přesvědčil impuls z Brna. Zatím jsem z toho nadšený.“

Sledujete, jak si vede konkurenční Artis?

„Druhá liga i díky Artisu získá větší sledovanost. Rivalita mezi oběma kluby to vyšperkuje. Pro tyhle vyhecované zápasy hrajeme fotbal, těším se na to. Platí ukázaná na hřišti. Druhá liga je fakt vyrovnaná a nevyzpytatelná. Sám jsem si to v ní po letech zkusil za béčko Baníku proti Opavě.“

Zdroj: https://isport.blesk.cz/clanek/fotbal-domaci-souteze-chance-narodni-liga/463332/ze-zbrojovky-jsem-nadseny-rika-juroska-jak-si-znovu-zvyka-na-rezim-pod-svedikem.html

Prošel hektickým obdobím, chystá se na obrovské životní i fotbalové změny. Konec v Plzni, narození druhého syna a především první zahraniční angažmá, rovnou v lukrativním arabském světě.

Lukáš Kalvach (29) si z několika možností vybral Dauhá, další kapitolu bude psát v barvách Katar SC. Ve velkém rozhovoru pro deník Sport popisuje, proč zvolil exotickou nabídku, jak to bylo s možnostmi v Americe či zájmem bratislavského Slovanu. „Chci vyzkoušet novou etapu,“ zdůrazňuje.

Dokončil stěhování z Plzně do rodné Olomouce, kde má dům a plánuje se po kariéře usadit. Během pětitýdenní pauzy se věnuje rodině, především čerstvě narozenému synovi Eliášovi. Vedle toho už se individuálně chystá na zahraniční výzvu. Přesně 1. července se bude hlásit do služeb Katar SC, kde jako volný hráč podepsal víceletý kontrakt. Lukáš Kalvach v exkluzivním rozhovoru pro iSport vypráví nejen o šestiletém působení v Plzni, vztahu s Adolfem Šádkem a dalších plánech ve fotbalovém i osobním životě.

V Plzni a jiných ligových klubech už začali přípravu na novou sezonu, vy máte před angažmá v Kataru ještě volno. Zvykáte si na jiný režim?
„Je to celkem změna. Volno po sezoně bývalo přibližně tři týdny, teď mám ještě o dva týdny navíc. Je to pro mě nové, musel jsem si upravit svůj individuální plán, abych se připravil na 1. července. Teď jsem to měl trošku hektické, včetně stěhování z Plzně do Olomouce.“

Zmiňujete 1. červenec. To je termín, kdy startuje příprava SC Katar, vašeho nového klubu?
„Ano, prvního nám to začíná a musím se tam hlásit. Asi dva dny před tím chci letět do Dauhá.“

Jste na nové angažmá připravený? Jde o úplně něco jiného, než kdybyste přestoupil v rámci ligy nebo zamířil do Evropy.
„Moc se na tuhle výzvu těším. Samozřejmě vím, že je to celkově velká změna, nejen fotbalová, ale i životní. S tím jsem do toho šel, takovou etapu chci vyzkoušet. Doufám, že všechno půjde dobře.“

Velkou roli při takové změně hraje rodina, vám se navíc narodilo druhé dítě, syn Eliáš. Neváhal jste, zda v takové chvíli do zásadní změny jít?
„Manželka mi v tomhle byla oporou, řekla, že do toho určitě jdeme. Komplikovanější to bylo v tom, že jsme v květnu měli termín porodu a všechno se řešilo na poslední chvíli. Bylo to dost rozlítané, ale manželka mě v tomhle plně podporuje a je také ráda, že se to povedlo. Je pro mě zásadní, abych měl podporu rodiny, budeme pak žít v Dauhá společně.“

Jste prvním českým hráčem, který si vyzkouší ligu v Kataru. Co vás zlákalo, když jste měl víc variant?

„Nějaké další možnosti byly, ale tohle mě zaujalo celkově jako projekt. Perfektní životní zkušenost, navíc Dauhá je pěkné, moderní město. S jejich klubovým šéfskautem jsme byli v kontaktu už nějakou dobu zpátky. Přišel tam i nový trenér (španělský kouč Márquez López), který mě ve svém systému má. Počítají se mnou. Tvoří se tam nový tým, pokusíme se být konkurenceschopní dvěme třem TOP týmům. Bude to zajímavé, těším se na to.“

Den po rozlučce v Plzni (poslední kolo nadstavby s Jabloncem) jste odletěl podepsat smlouvu. Co se ve vás odehrávalo, když jste spatřil Dauhá?

„Když přišla jejich konkrétní nabídka, což bylo asi poslední týden před koncem sezony, řekli jsme si i s panem Brulíkem (hráčův manažer), že do toho půjdeme. Když to řeknu upřímně, na něco podobného jsme čekali. Právě na nabídku třeba z Dauhá. Už dva roky zpátky jsme řešili, že by bylo super, kdyby se něco takového jednou povedlo. V Dauhá jsme strávili dva dny, bylo to rychlé a měli jsme spoustu věcí na řešení. Ale město na mě určitě udělalo dojem. Byl jsem hned přesvědčený, že šlo o správnou volbu.“

V minulosti jste koukal i po nabídkách z USA, které k vám chodily (konkrétně Austin, Atlanta a Houston). V čem předčil Katar právě zámoří?

„Amerika byla složitější v tom, že tam soutěž začala na konci února, začátkem března. Ideálnější by bylo, pokud by to vyšlo už v zimě. Přesun do Ameriky je navíc komplikovanější skrz rodinu. Amerika by byla taky super, ale tohle pro mě teď dává větší smysl.“

Úroveň v Kataru bude jiná, ale...

Odcházíte jako jeden z nejlepších hráčů české nejvyšší soutěže, kapitán a opora Plzně. Nemrzí vás, že neklapl přestup do elitní evropské ligy?

„Osobní ambice jsem měl vždycky, chtěl jsem se dostat do nějaké vyšší ligy. Je tam ale spousta faktorů. Sice jsem teď z Plzně odcházel jako hráč zadarmo, ale není jednoduché se dostat do TOP ligy, třeba i v mém věku (Kalvachovi bude 19. července 30 let). Neberu to tak, že odcházím do sportovního důchodu. Víceméně to, o čem jsem po fotbalové stránce snil, se mi splnilo v Plzni, ani jsem v to nedoufal. Teď to beru jako novou životní etapu, zkušenost. Určitě nelituju, že jsem se takhle rozhodl.“

Velký zájem byl o vás ze Slovanu Bratislava. Jak moc jste o této nabídce uvažoval?

„Když tahle nabídka přišla, přemýšlel jsem nad ní dost, také mě zaujala. Slovan je velký klub, hrají se tam poháry. Hrála pro něj i rodinná stránka, že je to kousek domů do Olomouce. Trošku to trvalo, pak navíc přišla nabídka z Kataru, což mě oslovilo víc a šli jsme do toho.“

Nemáte obavy z poklesu úrovně po fotbalové stránce? S Plzní jste byl zvyklý na elitní zápasy v Evropě, boje o titul.

„Bude to jiné, musím se na to adaptovat. Celkově ale jejich liga roste, chodí tam daleko víc hráčů z Evropy nebo z Jižní Ameriky. Kvalita jde každým rokem nahoru, náš tým posiluje. Není to tak, že bych šel o hodně níž, musím se pořádně připravit a věřím, že to bude dobré.“

Katar SC skončil v minulé sezoně desátý z dvanácti týmů v lize. S jakými představami tam odcházíte?

„Ambice klubu, o kterých jsme se s jejich vedením bavili, je víc posílit a být konkurencí pro dva nejlepší týmy, které se střídají v čele ligy. Chceme se dostat těsně pod ně, ne-li před ně. Určitě chceme bojovat o TOP čtyřku, pětku v lize.“

Plníte si zahraničím velký sen, že nezůstanete „jenom“ skvělým hráčem z české ligy?

„Určitě. Ale i po fotbalové stránce se ode mě v klubu něco očekává, abych to plnil. K tomu jazyk, nové vztahy a všechno okolo, to jsou věci, které od zahraničí očekávám.“

Přesvědčovali vás v Plzni do poslední chvíle, abyste zůstal?

„Rozhodl jsem se víceméně už před začátkem sezony, řešil jsem to i s panem Šádkem. Představoval jsem si to trošku snazší, rychlejší. Že třeba už v zimě, případně během březnové reprezentační pauzy, budu vědět, kam půjdu. Ale jak se to protahovalo, občas mi nějaké myšlenky, že bych zůstal, samozřejmě hlavou probíhaly. Plzeň mám rád, nebylo to tak, že bych odcházel nějak rozhádaný. Zásadní byla touha vyzkoušet něco jiného. Víceméně jsem byl celou dobu vnitřně přesvědčený, že po sezoně půjdu a nezůstanu.“

Vážíte si přístupu Plzně? V klubu věděli, že odejdete jako volný hráč po skončení smlouvy zadarmo, přesto jste do poslední chvíle nastupoval jako kapitán a klíčová postava týmu, což v českém prostředí nebývá zvykem.

„Za tohle patří velké poděkování panu Šádkovi. Když jsem to s ním začal řešit, v tomhle mi vyhověl a nedošlo k žádným komplikacím. Já se snažil pracovat pořád stejně, na hřišti odevzdávat to nejlepší pro Viktorku. Sezona nakonec byla úspěšná, nebyl důvod to nějak hrotit. Jsem rád, že mi pan Šádek vyhověl a sezonu jsme zvládli.“

On dokáže být velmi přesvědčivý a v týmu by vás rád měl i v další sezoně. Bylo těžké odolat jeho lákání na prodloužení smlouvy?

„Párkrát jsme se samozřejmě bavili (usmívá se). Mám k němu velký respekt, už za to, že mě z Olomouce přivedl před šesti lety do Plzně. V tom to pro mě bylo složitější rozhodování. Ale jak už jsem říkal – vnitřně jsem cítil, že nějakou novou etapu v zahraničí chci zažít.“

Změna i kvůli rodině

Celou dobu jste v Plzni měl maximální vytížení. Nebyl jste už fotbalem a vysokými nároky přesycený?

„Vždycky říkám, že zápasy mám rád. Když hrajeme co tři dny, nemusí se tolik trénovat. Ale nejde to donekonečna, v nějaký moment člověk potřebuje změnu. Bylo to fakt krásných šest let, jsem moc rád, že jsem odehrál hodně zápasů a byl prakticky celou dobu zdravý. Zápasů teď ubude, ale pořád jich snad bude dost.“

Dostal jste se jako fotbalista do fáze, že už toho bylo opravdu hodně?

„Narodil se mi druhý syn, rozhoduje i čas pro rodinu. Není to tak, že se vzdávám fotbalu. Ale třeba na hráčích, kteří byli po sezoně na reprezentaci a teď jsou na mistrovství světa klubů, je vidět, že toho mají opravdu hodně. Změna stylu není špatná, rád vyzkouším něco jiného.“

Berete angažmá v Plzni tak, že jde o poslední kapitolu v české lize? Pokud by se ozvala třeba Slavia nebo Sparta...

„Momentálně jsem nastavený tak, že kdybych se měl někdy vracet, tak do Plzně nebo Olomouce. To jsou dva týmy, kde bych případně ještě mohl hrát. Samozřejmě se to může změnit, ale na „S“ to nevidím.“

Ozvaly se vám někdy velké kluby z Prahy?

„Ani pořádně nevím, zda něco někdy proběhlo. Za šest let ve Viktorii jsem si ke klubu vytvořil takový vztah, že si sportovně ani neumím představit, že bych do Sparty nebo Slavie šel. Bavili jsme se v tom smyslu i s panem Šádkem. Když jsem mu před sezonou řekl, že nejspíš neprodloužím smlouvu a asi půjdu jinam, víceméně jsem mu slíbil, že to určitě nebude Praha.“

Když se ohlédnete za posledním zápasem v Plzni proti Jablonci, v němž jste potvrdili druhé místo v lize – šlo o jeden z nejemotivnějších momentů kariéry?

„Možná největší, když neberu zisk titulu. Loučil se i Cadu, ale tohle bylo hodně o mně. Bylo to krásné, moc hezké, moc si vážím toho, co pro mě kluci, klub i fanoušci připravili. Atmosféra zápasu byla skvělá. Za to jsem všem poděkoval.“

V Plzni jste zažil ještě éru Davida Limberského a dalších velkých jmen první zlaté éry. Jak se tým během vašeho šestiletého působení proměnil?

„Přišel jsem do Plzně, když tam ještě působila tahle úspěšná starší garda. Někteří kluci se mnou byli celých šest let, naše role se postupem času měnily. V Plzni, i když se střídají hráči a trenéři, pořád funguje vítězná DNA, kabina byla vždycky nastavená správně. Takhle to bude pokračovat i dál.“

Vážíte si i velkých pochval od spoluhráčů? Mnozí z nich říkají, jak jim na hřišti obrovsky pomáháte.

„Necítil jsem se nikdy tak, že jsem na hřišti nějak extra vidět. Ale vždycky jsem se snažil dělat maximum pro kluky a pro tým. Těší mě, že mě takhle vnímají, vytvořili jsme si silné vztahy a byl jsem celému klubu prospěšný.“

Jak odpovíte lidem, že směřujete kariéru „jenom“ do Arábie? Mnozí vám řeknou, že je to škoda, že pořád máte na elitní evropský fotbal.

„Vnímám to, slyším to kolem sebe. Beru to tak, že jsem v Plzni zažil spoustu krásných věcí, splnil si víceméně všechno, co jsem po fotbalové stránce chtěl. Teď mám před sebou novou etapu. Nepřemýšlím o tom, co by bylo nebo nebylo. Jsem pozitivně nastavený na novu výzvu, chci se na ni co nejlépe připravit.“

Složité loučení

Co reprezentace? Nelitujete, že startů mohlo být víc?

„Vnímám kvalitu, kterou reprezentace na středu hřiště má. Víceméně všichni kluci hrají dlouhou dobu v zahraničí. Byla pro mě vždycky čest, když jsem na reprezentaci mohl jet. Byl jsem rád v nominaci mezi takovými hráči, šlo o další zážitky a zkušenosti.“

Teď ale šance na další starty nejspíš klesne.

„Když přijde pozvánka, budu moc rád. Ale uvědomuju si situaci, jaká je, není taková šance se dostat základu.“

V Kataru jste podepsal víceletý kontrakt. Berete to jako poslední fázi kariéry?

„Blíží se mi třicítka, vím, jak to ve fotbale chodí. Cílem je hrát fotbal, co nejvíc to půjde. Jestli to bude delší dobu v Kataru, nebo se vrátím a budu ještě hrát doma… Pokud se nám v Kataru bude líbit, vydržím zdravý a budu úspěšný, chci tam vydržet co nejdéle. Rozhodně to neberu tak, že moje kariéra končí.“

Fotbal se neustále zrychluje. Vnímáte i jako svůj hendikep, že vám schází větší zrychlení?

„Sám dobře vím, kde mám slabiny, naopak musím využívat své silné stránky. Především být rychlejší v hlavě a přesný na míči. V tomhle musím být pořád na topu a přizpůsobovat se mladším a rychlejším hráčům.“

Slyšel jste často, že kdybyste byl výbušnější, mohl jste hrát ještě v lepším klubu než v Plzni?

„To vím i já osobně (směje se). Ale tak to je. Snažil jsem se využít toho, co umím, a snad to nebylo úplně špatné. Stejně hraju na pozici, kde extrémní zrychlení tolik nepotřebuju.“

Jak se vám loučilo s plzeňskou kabinou?

„Bylo to složité. Za šest let tam mám skvělé vztahy, zvlášť s klukama, se kterými jsem strávil v Plzni celou dobu. Hejdys (Lukáš Hejda), Havlis (Milan Havel), Kopi (Jan Kopic). Také naše rodiny si rozuměly. Ještě jsem neměl čas nad tím úplně přemýšlet, jak jsme se stěhovali, možná mi to trošku pomohlo. V tomhle mě to mrzí, ale takový je fotbalový život a čas si na sebe určitě i v budoucnu najdeme.“

Jste pyšný na to, že jste v Plzni celou vaši éru konkurovali Slavii a Spartě, kde mají jiné finanční možnosti?

„Tohle bylo super. Je to dané tím, jak je Viktorka skvěle nastavená, jakou má kabinu. Samozřejmě je to i panem Šádkem, který se nesmíří s tím, že se v Plzni bude hrát průměrný fotbal. Tohle všechno nás hnalo dopředu, za ty roky jsme potvrzovali, že jsme konkurenceschopní v lize Spartě a Slavii nebo i v Evropě. Tohle je správně nastavené a fakt výjimečné.“

Byl tlak od pana Šádka pro hráče složitý?

„Tlak na výsledky v Plzni byl, ale každý, kdo v klubu je, je s ním smířený a vždycky pro to dělá maximum. Také proto nám to vycházelo.“

Na jaký úspěch jste nejvíc pyšný?

„Pro mě byl určitě největší úspěch titul. Ta sezona (2021/22) byla těžká, zranil jsem se a nevyvíjelo se to dobře. Pak to skončilo titulem, to bylo obrovské. Ale třeba zápasy v Lize mistrů a v Evropě, tam nejde vypíchnout jednu věc, jednu událost. Všechno jsou to skvělé zážitky.“

Očima agenta

Roman Brulík

předseda představenstva agentury RBR SportConsult

Lukáš jako vzor

„Přestupy zahraničních hráčů do Kataru fungují tak, že klub dá požadavek na pozici či přímo konkrétního hráče vedení Qatar Stars League. Lukáš prošel skautingem jejich lidí, kteří pracovali v klubech jako PSG nebo Benfica Lisabon. Po MS v Kataru udělali v jejich lize změnu, všechny zahraniční akvizice musí projít screeningem těchto expertů. Zároveň s vámi lidé z Qatar Stars League jednají i o podmínkách smlouvy s hráčem. Klub má na posily stanovený nějaký budget, navíc tam platí limity cizinců. Mezi zahraniční hráče se nepočítají ti s arabským původem. V Lukášově případě bylo vidět, že ho mají opravdu vyskautovaného. Říkali, že ho potřebují na řízení hry, zároveň aby působil jako vzor profesionála do kabiny pro mladé Katařany. Ti jsou třeba talentovaní, ale mnohdy ne tak pracovití. Pomohlo nám také to, že už v minulosti jsme jednali o Lukášovi s trenérem a jeho šéfskautem, ti ho chtěli před dvěma a půl lety do jiného katarského klubu Al Wakra. Qatar SC je tradiční klub, jeho vedení má teď eminentní zájem ho zvednout. Když jsme tam přiletěli podepsat smlouvu, vzpomínali i na Ivana Haška, který tam trénoval. Důležité je, že Lukáše hodně chtěl trenér i šéfskaut, který ho pořád sledoval. S ním jsme se potkali v Dauhá, strávili tam s ním celý druhý den našeho pobytu. Navštívili jsme i centrálu Qatar Stars League. Zdravotní testy tam trvají klidně sedm hodin, všechno je extrémně profesionální. Smlouvu jsme podepisovali až k půlnoci prvního dne po příletu.“

Zdroj: https://isport.blesk.cz/clanek/fotbal-zahranici-ostatni-ligy/463338/kalvach-na-neco-jako-je-katar-jsme-cekali-z-plzne-jsem-neodchazel-rozhadany.html