Po roce a půl ho opět vítali doma. „Je to můj osudový klub,“ říká Michal Hlavatý o Pardubicích, kam se vrátil po angažmá v Liberci.
Sedmadvacetiletý fotbalový záložník se v rozhovoru pro Sport.cz rozpovídal nejen o působení ve Slovanu a soužití s majitelem klubu Ondřejem Kaniou, ale také o důvodech, proč se rozhodl vrátit na východ Čech.
Na rozhovor se připojil z turecké Antalye, kde se Pardubice připravují po kondiční stránce na jarní část fotbalové ligy. „Už toho máme plné zuby, museli jsme jít hodně na morál. Ale lepší v teple než v mrazech,“ pochvaloval si Hlavatý.
Málokdo by přitom čekal, že se hráč, který se stal jednou z nejdražších akvizic Liberce i výraznou tváří dokumentárního seriálu mapujícího sezonu Slovanu, bude po roce a půl znovu hlásit v pardubických barvách.
S jakými pocity se vracíte?
(usměje se) Že je to můj osudový klub. Už jsem to říkal, když jsme dělali uvítací videa – když jsem odcházel, zůstal tady kus mě. S tehdejším vedením jsme se shodovali, že se jednou chci vrátit. Nečekal jsem, že to bude takhle narychlo, ale moc se těším.
Nevnímáte jako chybu, že jste před rokem a půl odešel na sever Čech?
Určitě ne. Byl jsem tam celou dobu spokojený. Trenér mě znal a všechno dávalo smysl, abych do Liberce odešel. I tým se za rok a půl transformoval a byl velký předpoklad, že to bude úspěšný projekt. Rozhodně bych neměnil.
Souhlasíte, že se vracíte do známého, ale zároveň jiného prostředí?
Určitě. Hned jsem poznal, že je to trochu jiné. Příjemný návrat je i díky tomu, že spoustu kluků znám. Nebyl jsem tady rok a půl a hodně věcí se změnilo. Servis i realizační tým se rozšířily. V porovnání s tím, jak to bylo dřív, je to nepředstavitelné. Je vidět, že se klub s panem Bílkem, který na mě působí velmi chytře a profesionálně, posouvá a že to bude ještě lepší.
Odcházel jste jako lídr. Počítáte s touto rolí i při vašem návratu?
Myslím, že se to ode mě tak nějak očekává. Velkým lídrem se ale stal Patras (Vojtěch Patrák – pozn. aut.) a na mně je, abych mu pomohl a sejmul z něj třeba i část tlaku. Spousta kluků má formu a těším se na vzájemnou spolupráci.
Ambice klubu jsou teď jiné, že?
Byl to velký bod při rozhodování, že se klub chce rychle rozvíjet. Nejbližší cíl je záchrana bez baráže a od příštích sezon se chceme posouvat dál. Je to diametrálně odlišné oproti tomu, když jsem tu byl naposledy. S lidmi, kteří přišli a jsou velmi kompetentní, se musí cíle jednoznačně posunout.
Zmínil jste sportovního ředitele Jiřího Bílka. Jaký na vás dělá dojem?
Musím říct, že můj přestup ještě řešil pan Zavřel, který mi hodně pomohl. S panem Bílkem jsme se už bavili a je vidět, že chce komunikovat se všemi hráči. Působí velmi příjemně, ale zároveň jsou z něj cítit ambice. Když jsme s kluky na kafi a máme chvíli volno, je vidět, jak neustále pracuje. Je s námi na hřišti, komunikuje a chce být v dění. Je příjemné vidět někoho takhle oddaného a odhodlaného uspět.
A co trenér Trousil?
S trenérem jsme se v minulosti nepotkali, ale když vyšlo na povrch, že bych se mohl vrátit do Pardubic, psalo mi o něm pár lidí. Šla na něj jen pozitiva – že je i lidsky skvělý člověk, což se potvrzuje. Je férový a jsem rád, že jsme si mohli už popovídat. Takticky je vyzrálý, což má od pana Koubka, má jasnou vizi a je na nás, abychom ji přenesli na hřiště.
Pojďme k samotnému přestupu. Na podzim jste ztratil pozici v kádru Liberce, šlo tedy o vaši iniciativu?
Už od léta jsem slýchal, že by se klub nebránil tomu, abych odešel. Nebyl jsem ten, kdo by to inicioval. Postupem času, když jsem byl vykartovaný a kluci chytili šanci za pačesy, jsem začal hrát méně. Můj odchod se zintenzivnil a když se ozvaly Pardubice, nebylo co řešit. Nebylo to ale tak, že bych chtěl odejít za každou cenu.
Kdo vám naznačoval, že pro vás v Liberci už není místo?
Nechci být úplně konkrétní, ale slýchával jsem to tak nějak obecně v kuloárech.
Odchod ale proběhl rychle, že?
Zpětně to tak vnímám. Byl jsem ale pořád na mobilu a řešilo se to poměrně dlouho. Jeden den tak, druhý jinak, protože se řešilo víc hráčů. Jsem rád, že se přestup dotáhl ještě před startem zimní přestávky.
Dlouhodobě jste byl oblíbencem trenéra Radoslava Kováče. Byla spolupráce ve Slovanu s ním jiná?
Hodně podobná, hlavně první rok. Pak přišel velký impulz v podobě pana Vávry do realizačního týmu, což pomohlo celkovému obrazu hry. Postupně si všechno začalo sedat a tým se posunul na další úroveň. Na spolupráci si nemůžu stěžovat. Změnil se herní styl, hráli jsme rychleji, víc jsme chodili nahoru a snažili se hrát na protiútoky. Na pana Kováče nemůžu říct špatné slovo.
Jaké bylo soužití s majitelem Ondřejem Kaniou?
S týmem úplně nebyl, ale hodně s námi komunikoval přes telefon. Byl maximálně v obraze, což z něj šlo cítit. Moc nesleduji sociální sítě, ale za sebe můžu říct, že je to příjemný chlap. Ví, co chce, a když jsme spolu byli, bylo to vždycky příjemné. Možná vystupuje nějak záměrně, ale je to sympaťák a mám ho rád.
Snažil se mít s hráči přátelský vztah?
Přesně tak, chtěl být kamarádský. Před zápasy nás motivoval, když se něco nepovedlo, snažil se nás uklidnit. Když vám taková zpráva přijde přímo od majitele, dodá vám to sebevědomí.
Vaše angažmá v Liberci mapoval i dokument. Viděl jste ho?
Snažil jsem se dívat ze začátku, ale viděl jsem asi jen první díl. Celé jsem to ještě neviděl, ale vím, že si to všichni chválí.
Proč jste to nedokoukal?
(rozesměje se) Špatně se mi na sebe kouká. Rád bych to viděl, ale nemůžu se vidět.
Jaké to je pro fotbalistu, když se mu v kabině pohybují kameramani?
Člověk to v emocích úplně neřeší. Když jsme chtěli něco říct, nevnímali jsme, že tam jsou kameramani nebo že bychom se měli krotit. Vlastně mi to nevadilo a musím říct, že byli hodní a snažili se nevyčnívat.
Jeden díl byl věnovaný přímo vám. Dobíral si vás někdo kvůli tomu?
Občas si ze mě někdo udělá srandu, ale jinak moc reakcí nemám. Spíš se na to chci podívat kvůli synovi, abych viděl, jak tam vypadáme.
Podíváte se s ním?
(rozesměje se) On u toho moc dlouho nevydrží. To by to musela být nějaká pohádka.
Pohádek jste si zřejmě užil dost o volnu.
Máte pravdu, nemusel jsem nikam cestovat, jen párkrát jsem se otočil v Praze. Jinak jsme byli s rodinou v Příbrami, takže jsem si odpočinul. Největší relax je pro mě být s rodinou, i když fotbal mi už chyběl.
Štědrý večer u vás je s malým synem velká událost, že?
Přesně tak, u nás se na Ježíška věří, takže zažíváme krásné období. Všichni si to moc užíváme a baví mě všechno pro něj chystat. S ženou to prožíváme daleko víc, než když jsme byli sami. A sám jsem dostal hezký batoh a boty, takže jsem naprosto spokojený.
A štědrovečerní večeře je tradiční u Hlavatých?
Poprvé jsem letos zkusil kapra a musím říct, že mi chutnal. Jinak jsem totiž spíše na řízky. A salát samozřejmě nesmí chybět! Naštěstí mi ani nezaskočila kost, takže všechno v pořádku.
Od hodování jste ale zamířil na kondiční soustředění. Jak to zvládáte?
Máme za sebou pár dní, které nechutnaly nikomu. Hodně náročný start přípravy, jsme už vyřízení. Šlo se hodně na morál, ale je to nutné zlo a na hřišti se to zúročí.
Alespoň však máte běhání v teple.
Máte pravdu, rozhodně to je posun v Pardubicích. U nás v Česku mrzne a to by plíce pořádně pálily. Takhle se normálně oblečeme a běháme v patnácti stupních, což jsou nádherné podmínky.
