Z české Fortuna ligy odcházel Dominik Janošek nenápadně. Měl za sebou povedenou sezonu v Pardubicích, po níž přišla nabídka z nizozemské Eerste Divisie, druhé nejvyšší soutěže. V týmu NAC Breda technický záložník oslnil.
/Od zvláštního zpravodaje v Nizozemsku./
Jen málokterý český fotbalista v zahraničí má nyní v týmu
takové postavení jako brněnský odchovanec Dominik Janošek v NAC Breda. S 11
góly a devíti asistencemi se český záložník stal jednoznačným tahounem týmu,
který tradičně hrává v první lize, letos ale zažívá nepříliš povedenou sezonu o
soutěž níž.
„Hlavním cílem je stále play-off o postup do první ligy,“
říká středový hráč s dobrou střelou a připomíná trochu netradiční herní systém,
díky němuž lze postoupit i z osmého místa po základní části soutěže. Krátce
před naší schůzkou v Bredě tým NAC prohrál doma 1:4 s Dordrechtem. „To bylo až
neuvěřitelné, takovou individuální kvalitu na míči jsem viděl naposledy při
zápasech se Slavií nebo Spartou,“ oceňuje Janošek soupeře. Svůj nynější tým by
ostatně v české lize zařadil do první pětky. „Individuální kvalita hráčů je
oproti Česku opravdu velká, ale v taktice a bránění je dál česká nejvyšší
soutěž,“ porovnává.
Hlavně útočit, ať to není nuda
Potvrzuje i pověst holandské ligy jako soutěže, kde se hraje
stylem „nahoru dolů“: „V Česku se týmy soustředí na obranou fázi, tady na
útočnou. I proto se tu pořád něco děje, zápas je pak třeba 10:10 nebo 15:15 na
střely. To je v Česku nepředstavitelné, tam je hlavní filozofie nedostat gól.
Tady je to naopak, hlavně útočit, ať to není nuda,“ popisuje. Atraktivní fotbal
přitahuje i fanoušky – na domácí utkání Bredy chodí plný stadion s kapacitou 19
tisíc míst.
Kromě návštěv by řada českých ligových týmů mohla Bredě
závidět i další podmínky – klub disponuje 20členným realizačním týmem, v němž
jsou například čtyři fyzioterapeuti, nechybí ani videoanalytik. Českého
záložníka měl ostatně klub dobře vyskautovaného a ihned mu svěřil zahrávání
standardních situací: „Přizpůsobili se mi a funguje to, jsme nejlepší v celé
lize. Když kopeme standardky, máme 40procentní šanci na vstřelení gólu,“usmívá
se Janošek. Zatímco v Česku nastupoval vždy ve středu záložní řady, v Nizozemsku
někdy hraje ze strany.
Díky své produktivitě už pozoruje, že se na něj v jarní
části sezony zaměřují obránci víc než v prvních měsících. „První půlrok mě
neznali, byl jsem tak víc na balonu a mohl jsem víc tvořit. Poslední zápasy je
tam už osobní bránění, s tím jsem se ale potýkal poslední dvě sezony i v Česku.
Není to pro mě nic nového a pro mou sebedůvěru je to lepší. Vím, že asi něco
dělám dobře,“ věří.
Telefonát od Haška mě potěšil
O tom svědčí i lednový telefonát reprezentačního kouče Ivana
Haška: „Strašně mě potěšilo, že jsem do budoucna v hledáčku. Že bych ale
myslel, že rovnou pojedu na Euro, to zase ne,“ říká skromně. Už v zimě se
přitom od manažera dozvěděl, že jeho výkony sleduje několik klubů z nizozemské
nejvyšší soutěže, která je nyní jeho hlavním cílem.
„Když jsem byl malý, odjakživa jsem fandil Manchesteru
United a chtěl jsem hrát Premier League. Teď je mým cílem dostat se do první
ligy a nastupovat proti Ajaxu, Feyenoordu nebo PSV Eindhoven,“ plánuje. Ale kdo
ví, třeba právě z jednoho z klubů nizozemské „velké trojky“ v létě přiletí do
Bredy nabídka za českého šikulu.
V Bredě je ale Janošek nyní spokojený, a to i s kolektivem,
přestože ho označuje za největší rozdíl oproti fotbalovému životu v Česku.
„Kluci to tu berou vyloženě jako práci. Každý si hledí svého, po tréninku jede
domů, není to na chození na kafe po tréninku jako u nás. Ale vůbec si
nestěžuju, parta je tu i tak skvělá,“ oceňuje. Výhodou je i fakt, že v klubu
působí Slovák Martin Koscelník, který hrával za Slovan Liberec.
Vzhledem k tomu, že je v klubu sedm hráčů, kteří mluví jen
anglicky, probíhají v Shakespearově jazyce i všechny mítinky a přípravy na
zápas. Nizozemští hráči umí anglicky perfektně, Dominik Janošek se v jazyce
musel hodně zdokonalit: „Posun je velký, v angličtině už dávám rozhovory a
bavím se s kluky,“ pochvaluje si.
Na holandské mentalitě ho překvapuje i jistá flegmatičnost.
„Je jim to trochu jedno, jdou si hlavně zahrát. Někdy je to dobré, nejste ve
stresu a máte klid na míči, na druhou stranu ale nemáte takovou motivaci a
nevybičuje vás to. V Česku jsme byli schopní se na tréninku pokopat, bojovali
jsme o každý centimetr, tady jsou všichni kamarádi. Tréninky mají intenzitu,
ale kluci do sebe nijak nechodí,“ všímá si.
Na stadionu tráví na rozdíl od Česka víc času, přichází už
na snídani a domů se dostane okolo třetí hodiny. Když je volno, rádi s
přítelkyní vyrazí na výlet – třeba na tulipánové koberce do Keukenhofu nebo do
Bruselu, který mají z Bredy jen hodinu jízdy.
V televizi pak nezanedbává ani českou nejvyšší soutěž:
„Nejvíc Pardubice, dívám se ale i na zápasy první trojky,“ říká záložník, jenž
si občas napíše s kamarádem z reprezentační jednadvacítky Ondřejem Lingrem.
Pokud v létě vyjde postup s Bredou nebo přestup do nějakého týmu v Eredivisie,
mohou se potkat na hřišti jako soupeři a možná i jako spoluhráči v dresu
národního týmu.
