Jemelka o Lovani a fotbalu v Belgii: Rychlost útočníků je extrémní, vzadu máme furt co dělat

Na novou fotbalovou adresu pěje nadšené ódy. V Lovani se Václav Jemelka rychle adaptoval. Do základní jedenáctky nováčka belgické ligy, která vyznává ofenzivní pojetí, poprvé nakoukl na konci listopadu. Šanci chytil pevně do rukou a v partě trenéra Marka Bryse si reprezentační stoper vydobyl nálepku stabilního člena defenzivy.

Předevčírem na půdě Lutychu jste ale už po půl hodině střídal, co se stalo?

Srazili jsme se. Vypadá to "jenom" na silnej koňar kousek nad kolenem.

V Jupiler League jste se aklimatizoval, na co bylo nejtěžší si zvyknout?

Na rychlost útočníků, která je tady fakt extrémní. A taky nečekanost řešení. Všechno se snaží hrát do kolma. Celkově je fotbal v Belgii přímočařejší. Musím dávat pozor na náběhy, které soupeři často zkoušejí a je někdy těžký to zachytávat. Vzadu máme furt co dělat.

Kouč Brys nabádá ke konstruktivní hře i stopery, s tím ovšem žádné potíže nemáte...

Přesně tak, tenhle fotbal mám opravdu rád. Trenér dokáže i omluvit chybu, když chceme hrát kolmo dopředu. Od našich ofenzivních hráčů je ale přímočarost občas tak velká, že někdy poztrácíme spoustu jednoduchých balonů a potom se to na nás valí. Protiútoky jsou strašně smrtící. Liga je ofenzivní, i když pro obránce je to tady těžký, dostáváme docela dost gólů. Ale neviní za to hned nás obránce a nedělají se okamžitě změny v sestavě.

Z Olomouce jste přišel v říjnu, co vás během čtyř měsíců v Lovani nejvíc nadchlo?

V trénincích se tady hodně dělá s balonem. Nezažil jsem, že bychom dva dny po sobě běhali bez něj, nebo byli třeba jenom v posilovně. I kondiční složku pilujeme s míčem.

Během tréninků přitom není nouze o legraci, že?

V týmu platí takové pravidlo nebo srandička, že když hráč dostane "housle", musí udělat pět kliků. Když jsem přišel, hned mi je nasadil asistent. Když je volnější prostor, často se to tady zkouší. Je tedy potřeba dávat bacha. Hodně jsem jich už dostal, ale taky jich i docela dost dal.

Brys patří mezi velké hecíře, který s hráči hodně komunikuje. Platí to stále?

Na tréninku mluví pořád. Rozebíráme standardky, určité situace, vysvětluje mi taktické chyby. Teď řešíme hlavně taktiku a přípravy na zápasy, protože v nabitém programu moc trénovat nejde.

V kabině vládne angličtina?

Tréninky, příprava...všechno se vede v angličtině, kterou perfektně umí celý realizák i hráči. Pokyny na hřišti zvládám úplně v pohodě. Občas mi nějaká slovíčka přeskočí a zanadávám si česko-anglicky. Rozhovory tu dělám v angličtině, ale zatím pouze pro klubová média. Živě na kameru jsem je ještě nedělal. V šatně si pak nejvíc povídám s bulharským záložníkem Malinovem, který sedí hned vedle mě. Je tady dost cizinců a nových hráčů, ale kabina funguje výborně. Realizák i všichni lidi okolo jsou super.

Klub se pyšní krásným stadionem i kabinou, která je koncipovaná po vzoru Manchesteru City. Učarovalo vám zázemí?

Je fakt parádní. Kabina je kulatá, osvětlená, každý v ní má svoje místečko. Jezdíme tam ale akorát na zápasy, veškerý čas jinak trávíme v tréninkovém komplexu, kde si dáváme i snídaně, obědy a když trénujeme odpoledne, máme tady taky večeři. Ve volném čase mezi tréninky si tu můžeme střihnout stolní fotbal, stolní tenis nebo šipky. Kluci hrají často karetní hru Uno, dlouho jsem je okoukával zpovzdálí, ale dvakrát jsem se teď taky zapojil. Začnu s nimi hrát asi častěji, aby mě vzali ještě víc mezi sebe. Byť jsem zapadl dobře.

V lednu jste se těšil na souboj ve Waregemu, kam přišel z Plzně hostovat Tomáš Chorý. Váš bývalý parťák ze Sigmy byl ale tehdy zraněný, stihli jste se aspoň potkat?

Přišel za mnou do šatny už před zápasem a po jeho skončení jsme pokecali. Škoda, že jsme si to nemohli rozdat proti sobě na férovku. Alespoň jsme si vyměnili na památku dresy.

Lovaň coby ligový zelenáč drží kontakt s první čtyřkou, panuje v klubu spokojenost?

Úplně ne, ambice jsou vyšší. Liga je strašně vyrovnaná, dvakrát prohrajete a můžete rázem spadnout až na patnácté místo. Jsme sice nováček, ale cílem jsou evropské poháry.

Jaký je život v Lovani?

Z města jsme nadšení, centrum je parádní. Nachází se v něm spousta restaurací, ale bohužel jsou teď všechny zavřené. Uvidíme, jaký dopad bude pro ně pandemie mít. Člověk, který nám pronajímá byt, říkal, že si myslí, že se minimálně padesát procent restaurací bude muset zavřít. Otevřené jsou tady akorát obchody. Byli jsme až překvapení, že většina lidí tady umí anglicky, nesetkali jsme se s člověkem, s kterým bychom se vůbec nedorozuměli. Mám půlroční dceru Miu, našli jsme si tady pěkné obchůdky, kam jezdíme kvůli věcem pro malou. Je tu jeden obrovskej s dětským sortimentem. Je tady úplně všechno od postýlek přes kočárky, výživu pro děti, oblečení, hračky...

Do Česka jste se během vánočních svátků dostal?

Měli jsme v plánu po posledním zápase 26. prosince odletět domů na otočku do konce roku, ale belgická liga to nedovolila. Doporučili všem hráčům, aby zůstali, jinak by při návratu hrozila čtrnáctidenní karanténa, což si nikdo nemůže dovolit. Takže jsem zůstal v Lovani a snoubenka s dcerou letěly do Česka 1. ledna na týden. Rozdala našim rodinám dárky, ukázala malou, jak roste...

Jak si užíváte rodičovství?

Moc. Mia začíná víc vnímat, už mě tahá za vlasy a vousy, vydává svoje zvuky, vyplazuje jazyk. Skvělý pozorovat, jaký dělá pokroky. (úsměv)

https://www.sport.cz/fotbal/evropske-ligy/clanek/2086315-jemelka-o-lovani-a-fotbalu-v-belgii-rychlost-utocniku-je-extremni-vzadu-mame-furt-co-delat.html